Rok navíc v mateřské škole

26.08.2009 18:18
V každé školce se najde několik dětí, které už od září měly sedět ve školní lavici. Co by měla mateřská škola nabídnout dětem, které mají odklad školní docházky?
 

Stačí běžný program, který školka připravuje pro ostatní předškoláky, nebo by děti s odkladem školní docházky měly dostat něco navíc? Podle PhDr. Lenky Krejčové z pražského DYS-centra by se rodiče i učitelé měli zaměřit především na oblast, která pro dítě představuje problém, a rozvíjet ty dovednosti, které dítěti schází. Nejprve je ale třeba vědět, proč dítě do školy ještě nenastoupilo. Lenka Krejčová k tomu vysvětluje: „Důvody, proč dítě po dovršení šestého roku nenastoupí do školy, souvisejí s jistou vývojovou nezralostí. Rodiče se ovšem rozhodně za takovou ‚nezralost‘ nemusí stydět – každé dítě se vyvíjí individuálně a rozdíly se mohou projevit v různých oblastech, mimo to u malých dětí hrají svojí roli i měsíce života – mezi dítětem, kterému bylo šest let v lednu, a tím, které oslaví šesté narozeniny až v srpnu, může být velký rozdíl.“

Co je důvodem k odkladu?

Vývojová nezralost je široký pojem, který v sobě skrývá řadu různých příčin. PhDr. Krejčová vysvětluje, že jedním z důvodů, proč dítě dostane odklad školní docházky, je určitý nedostatek v rozumovém vývoji. Dovednostem, které dítě potřebuje pro úspěšné zvládnutí školních nároků, stále ještě „něco schází“.

„Dítě může mít problémy logopedického rázu – nevysloví všechny hlásky a jeho vyjadřovací schopnosti jsou nějak omezené. Také není schopné se dostatečně koncentrovat a nedokázalo by sedět celou vyučovací hodinu, je ještě hodně hravé a nemá zájem o činnosti, které připomínají školu. Některé děti také mají problémy v oblasti jemné motoriky rukou a grafomotoriky, což můžeme pozorovat v nevyzrálé kresbě, v nesprávném úchopu pastelek a tužek a vůbec v neobratnosti cokoli modelovat a vyrábět rukama; takové potíže následně velmi komplikují nácvik psaní. Musíme zmínit nedostatky v oblasti rozumových schopností – tedy nižší inteligence dítěte. Inteligence se pochopitelně za rok významně nezmění, ale další rok života může přispět k pokroku ve vývoji dítěte, takže bude lépe schopné adaptovat se na prostředí školy a zvládat některé úkoly – i když tyto děti mívají ve škole trable opakovaně,“ uvádí Lenka Krejčová.

Uvedené obtíže mohou podle PhDr. Krejčové souviset se zpomalením vývoje, nebo s projevy určité komplexnější dysfunkce, kterou je třeba napravit a kompenzovat (porucha pozornosti, hyperaktivita, dyslalie…).

Všechny tyto příčiny nám pomůže odhalit nejen podrobná a důsledná pedagogická diagnostika, ale i výsledek psychologického vyšetření dítěte. Odklad školní docházky musí být „podepřen“ vyjádřením dvou odborníků a jedním z nich je zpravidla psycholog, zpráva z psychologického vyšetření nám tak může poskytnout užitečné vodítko pro další práci.

Důvody, pro které dítě nastoupí do školy později, zahrnují i sociální a emoční nezralost. Lenka Krejčová vysvětluje: „Takové děti by obtížně zvládaly samostatnou práci ve škole i celkovou adaptaci na nové prostředí. Někdy jsou to děti, které byly doposud s maminkami doma a nemají zkušenost s kolektivem a autoritou učitelky. Může se jednat i o děti zvýšeně úzkostné, které by prožívaly nadměrný stres ve školní situaci, děti, které jsou fixované na rodiče. Nebo prostě děti, které jsou velmi hravé a je zjevné, že doposud postrádají motivaci ke školní práci.“ Takové děti pak potřebují nejen „klasickou“ předškolní přípravu, ale i jisté emoční „otužování“ a zvyšování odolnosti.

Podobně je na tom šestiletý Matěj. Jeho maminka Marta Skalická vysvětluje: „Můj syn je narozený v srpnu, ve škole by byl nejmladší. On sám do školy zaboha nechce, nevíme proč; vždy říká: ‚viď maminko, že mě tam nedáš‘. Navíc do školky s ním chodilo více dětí, kterým bude teď na podzim osm let, myslím, že skoro dva roky rozdíl je určitě na dětech znát. V pedagogicko-psychologické poradně ho vyšetřili, psycholožka sama navrhla odklad, znalostmi je prý na školu připravený, ale je prý ‚sociálně emočně nezralý‘. Ve školce potvrdili, že se někdy chová jako tříleté dítě, všemu bezmezně věří, je naivní… Rok navíc mu podle mě neublíží, je fakt, že teď s ním budou chodit mladší děti, ale některé zná ze Sokola, tak myslím, že si na sebe zvyknou.“

Dalším důvodem odkladu mohou být podle Lenky Krejčové zdravotní problémy. Pokud je dítě často nemocné, případně onemocní, kdykoli je delší dobu v kolektivu, asi by během prvního roku školy hodně zameškalo a mělo problémy vše dohnat. Mohlo by hrozit i opakování první třídy, což rozhodně motivace a sebepojetí dětí nepomáhá, vysvětluje psycholožka. V podobném případě je účelné, pokud rodiče konzultují problém s dětským imunologem. Pokud je šance, že se imunita dítěte upraví, má roční odklad školy význam; má-li však dítě trvalejší poruchu imunity a jinak je pro školu již zralé, odklad školní docházky postrádá smysl. Časté absence jsou pochopitelně komplikací docházky do školy, ale ročním odkladem se v tomto případě nedá moc získat.

K odkladu školní docházky někdy vedou i rodinné důvody. Lenka Krejčová zmiňuje: „Pokud rodiče vědí, že se budou v brzké době stěhovat a nechtějí, aby dítě muselo během prvního roku měnit školu, mohou o odklad zažádat; stejně tak se stává, že o odklad školní docházky žádají matky, které před sebou mají náročný rok studia, vědí, že budou výrazně pracovně zaneprázdněné a uvědomují si, že nebudou mít dostatek času na to, aby dítěti pomáhaly s přípravou do školy. Zažila jsem i případ, kdy matka zvažovala odklad dítěte, protože věděla, že v následujícím roce povedou první třídy učitelky, které ve škole nemají nejlepší pověst, a nástup do jiné školy by byl komplikovaný. Ve všech těchto případech je ovšem třeba pečlivě zvážit, zda další rok v MŠ nebude pro dítě nadměrně nezajímavý a jestli se nebude naopak o rok později ve škole nudit.“

Využijme šanci

Odkladem školní docházky dítě získá velkou šanci – může „dohnat“, co mu schází, získat nové dovednosti a dozrát. K tomu všemu potřebuje podporu a pomoc. Lenka Krejčová říká: „Někdy stačí každodenní činnosti – verbální zdatnost dítěte můžeme zdokonalit častějším předčítáním příběhů a vyprávěním. Jemnou motoriku lze rozvíjet skládáním skládanek, modelováním, navlékáním korálků… Soustředění posílíme tak, že nebudeme dítě zahlcovat podněty, že mu budeme poskytovat čas vždy na jednu konkrétní činnost, kterou přesně vymezíme. Když dítě sleduje televizi, přitom snídá, současně se obléká do školky a občas odběhne k nějakým hračkám, je stále velmi roztěkané, nemá příležitost nic dokončit, vše mu dlouho trvá a na nic se úplně nesoustředí – pokud bude každou činnost vykonávat samostatně, pomůže mu to naučit se systematicky pracovat.“

Mnohé mateřské školy navíc nabízejí předškolákům a dětem s odloženou školní docházkou speciální výukové bloky, které zahrnují prvky grafomotoriky, rozvoje matematických schopností, trénink koncentrace a řadu jiných důležitých dovedností. Podle PhDr. Lenky Krejčové je výhodné využít nabídku konkrétních metod pro rozvoj daných dovedností a schopností. Neměl by chybět logopedický nácvik za asistence logopeda (mnohé MŠ dnes běžně spolupracují s logopedy, kteří jednou za čas přicházejí do školky, s dětmi pracují a posílají rodičům instrukce pro další práci). Lenka Krejčová připomíná: „Rodiče by ale měli i sami vidět, jak se s dětmi pracuje, aby nácvik dokázali doma s dětmi opakovat. Stejně tak existují metody rozvoje jemné motoriky a grafomotoriky. Většina z nich má formu hry a ze zkušenosti vím, že děti se tímto spíš baví než že by nápravu vnímaly jako nudnou povinnost. Pokládám však za důležité, aby s dětmi byl dospělý, který jim činnost bude strukturovat a postará se, aby skutečně rozvíjely příslušnou dovednost. Jinak si děti s materiálem často jen hrají a další rozvoj probíhá jen tak mimoděk nebo vůbec. Ve školkách lze pracovat ve skupinkách, doma by se rodiče měli individuálně věnovat tomu, co dítě potřebuje a udělat si na něj čas. Rozvoj všech těchto dovedností lze podporovat také návštěvami u speciálních pedagogů, kteří rodičům ukážou, jak s dětmi pracovat. Učitelky mateřských škol mají však příležitost (a mnohé jí ochotně využívají) absolvovat kurzy zaměřené na rozvoj různých dovedností dětí (verbální dovednosti, jemná motorika, vnímání…) a umí pak zakomponovat příslušné metody do každodenní práce s dětmi.“

Předškolní příprava by ale neměla být napodobeninou „opravdové“ školy. I když se v nabídce mnoha mateřských škol objevuje nabídka předškolní přípravy (často jako samostatný kroužek; mateřské školy tak leckdy reagují na poptávku ze strany rodičů), měla by být zachována hrová, zábavná forma, která předškoláky zaujme a bude pro ně atraktivní. Maminka Matěje Skalického si v této souvislosti trochu posteskla: „Bohužel v naší školce to bude s programem asi stejné jako loni, jen chci Matěje přihlásit na jiný kroužek než dosud. A také jsme vybrali kroužek mimo školku, aby takzvaně nestál na místě.“

Jednotlivé „lekce“ by měly obsahovat „od všeho trochu“ – grafomotorická cvičení, jazykové hry, jednoduché počítání, ale i orientaci v prostoru nebo v tělesném schématu. Není třeba, aby děti celou dobu seděly u stolečku a držely v ruce tužku, řadu úkolů lze „zakomponovat“ do pohybových her nebo do zajímavého vyrábění. Lenka Krejčová připomíná, že běžná hra se stavebnicí není jen skládáním kostiček, ale lze při ní rozvíjet jemnou motoriku, a podobně můžeme využít jakoukoli „obyčejnou“ hru. Podle PhDr. Marie Horázné, ředitelky MŠ speciální ve Štíbrově ulici v Praze 8, je důležitá právě komplexnost programu mateřské školy. Vysvětluje: „Mnozí rodiče se domnívají, že by mateřská škola měla jejich děti naučit číst, psát, počítat… To však spíše spadá do náplně práce základní školy. Mateřská škola se musí zaměřit na rozvoj sociálních dovedností – zvládání různých společenských rolí, respektování autority, spolupráce, dodržování předem dohodnutých pravidel chování, na rozvoj sebeobslužných dovedností, komunikace, rozvoj hrubé a jemné motoriky, rozvoj smyslů. Kromě toho mateřská škola dětem poskytuje přípravu pro pozdější zvládání trivia například předčtenářskou a předpočetní průpravou, kdy se děti učí základním vztahům a pojmům. Rozhodně se však nejedná o přebírání výuky z první třídy. Jedním z úkolů mateřské školy je připravit dítě pro školu, nikoli ji nahradit. Proto klademe hlavní důkaz na nácvik pozornosti, soustředěnosti dětí, na správné sezení při práci, na dovednost práci dokončit, vedeme je k tomu, aby si uměly poradit v přiměřeně nestandardních situacích, aby své vědomosti a dovednosti uměly odpovídajícím způsobem aplikovat v reálných situacích.“

V pražské mateřské škole Korycanská také mají bohaté zkušenosti s dětmi, které jdou do školy o rok později. Ředitelka této školky Jarmila Kotrbová vysvětluje, jak se u nich pracuje s dětmi, které už podle věku patří do školy: „Nemáme pro ně speciální program, ale pracujeme s nimi individuálně na základě zprávy od psychologa; důležitý je důvod, pro který má dítě odklad. Na naší mateřské škole pracuje kroužek Předškoláček, kde se věnujeme přípravě dětí na vstup do školy. Je pro nás důležitá především spolupráce s rodiči, usilujeme o to, aby naše působení na dítě bylo jednotné. Také se snažíme vždy včas upozornit rodiče, že s vývojem jejich dítěte není něco v pořádku, a uvědomujeme si, že každé dítě je osobnost, proto ke všem dětem přistupujeme individuálně.“

PhDr. Horázná ještě zdůrazňuje, že je důležité, aby děti byly v psychické pohodě a zbytečně se nestresovaly. „Z praxe víme, že si děti nové informace, návyky a dovednosti nejlépe osvojují, když jsou v pohodě, spokojené, požadavky, které na ně klademe, jsou přiměřené jejich věku i zdravotnímu stavu, jsou rozmanité, smysluplné a dítě při nich může zažít úspěch,“ podotýká zkušená pedagožka.

Kdy je dítě připraveno pro školu?

Jan Amos Komenský, jehož myšlenky jsou aktuální i dnes, se pokusil vymezit kritéria zralosti dítěte pro školu takto: „Znamení pak, hodí-li se již do obecné školy dítě, tato budou: Jestliže umí, což v mateřské škole uměti mělo. Jestliže se při něm pozornost k otázkám a jakáž takáž k odpověděm důmyslnost spatřuje. Jestliže ukazuje na sobě jakousi chtivost vyššího umění.“

Za archaickým jazykem se skrývají poznatky, které najdeme i v knihách současných vývojových psychologů. Úspěšný školní začátek závisí na dosavadním vývoji dítěte. Biologická i rozumová, citová a sociální zralost spolu tvoří komplexní dovednost, kterou někteří psychologové nazývají způsobilost pro školu. Jde o zralost relativní, ve škole se vedle sebe mohou ocitnout děti, které již umějí číst a psát a přitom jsou hravé a nesoustředěné, s dětmi, které zatím o písmenka „nezavadily“, ale těší se na nové věci a dokážou se koncentrovat na jeden úkol.

Lenka Krejčová připomíná, že děti mají ve škole strávit mnoho let, proto je důležité správné načasovat okamžik, kdy zahájí novou etapu života v podobě školní docházky. Na nás dospělých pak leží velký úkol – pomoci dětem k tomu, aby byl jejich školní start co nejlepší.

 

Mgr. Marie Těthalová