Nejčastější poruchy učení

15.01.2010 16:56

Dyslexie - vývojová porucha čtení

Dyslexie je vývojová porucha čtení (různého stupně a různé závažnosti), která je buď vrozená nebo získaná (poškozením mozku). Dyslektičtí rodiče mají až 50% pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět stejnými obtížemi. U některých jedinců lze poruchu odstranit, u jiných přetrvává v určité podobě až do dospělosti. Dyslexie se projevuje vypouštění písmen, přidáváním písmen, zaměňováním písmen, zaměňováním slov za slova úplně jiná, zaměňováním akusticky podobných písmen (g - k, v - f), nesprávným psaním čísel a také zrcadlovým psaním písmen (d = p, M = W).

V České republice trpí touto poruchou průměrně 2% dětí.
Dysortografie - porucha pravopisu

Dysortografie je specifická porucha pravopisu, která postihuje celkovou oblast gramatiky nebo pouze určitých jevů, například gramatických pravidel, tvarosloví, atd. Výskyt dysortografických jevů je ovlivněn zejména nedostatečným rozvojem sluchového vnímání, vnímáním rytmu, chápáním obsahu textu a nedostatečným rozvojem grafomotoriky. Projevuje se špatným rozlišováním některých grafických symbolů nebo zaměňováním slov.
Dysgrafie - porucha grafického projevu

Dysgrafie postihuje celkovou úpravu písma. Charakteristické je křečovité a neúhledné písmo. U jedince trpícího dysgrafií není ovlivněn intelekt. Mezi nejčastější příznaky této poruchy řadíme pomalé tempo, časté přestávky a časté chyby v opisu, přepisu a diktátu.
Dyskalkulie - porucha počítání

Dyskalkulie je specifická porucha počítání, která nesouvisí s nižší inteligencí. Při této poruše má postižený jedinec problémy zejména s ovládáním základních početních úkonů, (sčítání, odčítání, násobení a dělení).

Dyskalkulii dělíme na 5 základních typů:
Verbální dyskalkulie
Lexická dyskalkulie
Grafická dyskalkulie
Operacionální dyskalkulie
Ideognostická dyskalkulie

 
Dyspraxie - vývojová porucha motorické koordinace

Dyspraxie je vývojová porucha motorické koordinace, která se projevuje výraznými motorickými obtížemi (opožděný vývoj řeči, nižší koncentrace pozornosti, slabší vizuální a auditivní percepce, deficity v prostorové orientaci a vnímání tělového schématu, postižení v porozumění informacím, které jsou přenášeny smysly), které nepříznivě ovlivňují život postiženého jedince a schopnost učení. Dříve byla tato porucha označována jako Syndrom nešikovného dítěte.