Co se špatnou výslovností?

26.08.2009 18:26

 

Když jsem na jevišti při hodině dramatické výchovy slyšela desetileté děti, které se praly s každou hláskou l, r, ř, měla jsem pocit, že jsem se jen přeslechla. Proto jsem zašla do logopedické ambulance v Praze 4 a zeptala se klinické logopedky Mgr. Daniely Palodové...
 

Mohou za špatnou výslovnost školáků především rodiče?

Ano i ne. Mohou za to v případě, když dostanou od dětského lékaře doporučení ke klinickému logopedovi a z nějakého důvodu k němu nedocházejí.

Ne každá maminka a tatínek ví, co a kdy má jejich dítě umět. Dětský lékař by měl být prvním člověkem, který je upozorní na jakékoli opoždění ve vývoji. V rámci preventivní péče sleduje psychomotorický vývoj dítěte, tedy i vývoj a poruchy smyslů. Pro vývoj řeči je nejdůležitější sluch. Pokud dítě špatně slyší, řeč se vyvíjí opožděně, později tvoří věty a také špatně vyslovuje.

V případě, že si není pediatr jistý, jde-li vývoj správným směrem, měl by dítě poslat ke klinickému logopedovi. Logoped by měl být natolik erudovaný, a mít dostatek času, aby s dítětem komunikaci navázal.

V jakém věku by se měli rodiče začít zajímat o řeč svého dítěte? Do které doby je možné tolerovat špatně vyslovené hlásky, nesrozumitelná slova?

Rodiče by se měli o řeč dítěte zajímat hned, jak se narodí, měli by na dítě mluvit. V 18 měsících provádí pediatr preventivní prohlídku dítěte, jejíž součástí je i vyšetření sluchu. Pokud dítě dobře slyší a je v pořádku po tělesné a duševní stránce, ale ještě nemluví, nemusí se rodiče znepokojovat, u některých dětí tento stav může trvat až do 3 let. V případě, že ve 3 letech dítě nemluví, je nutné, aby stav posoudil klinický logoped, foniatr, neurolog.

Musíme si ale uvědomit, že špatná výslovnost může být příznakem i těžké poruchy jako např. poruchy sluchu, vývojové dysfázie, rozštěpové vady aj. Není-li dítěti ve 3 letech vůbec rozumět, pak je na místě vyšetření klinickým logopedem, který posoudí, zda se jedná o normální vývoj řeči. Prohovoří s rodiči vhodné preventivní přístupy, a tak 1x za 4 až 6 měsíců sleduje, jak se artikulace zlepšuje. Pokud by bylo podezření, že se jedná o projev těžší poruchy, je zahájena systematická logopedická terapie, která spočívá v rozvoji komunikace jako celku, nikoli jako nácvik správné výslovnosti.

 

Měl by se rodič pokoušet o nápravu sám?

Neměl a to jednoznačně, i když jsou na trhu knihy tzv. „kuchařky“, podle kterých to vypadá, že naučit své dítě dobré výslovnosti je pouhou hračkou. V praxi se rodič podívá na nadpis, přečte, co je třeba, ale už nemůže postřehnout další souvislosti. Uvedu příklad: maminka chce naučit své dítě R, dočte se, že si pomáháme naznačenou hláskou d, a i když je napsáno, jakou má mít jazyk polohu, tak jí to nemusí připadat důležité. Výsledkem pak bývá, že dítě R neříká nebo ho vyslovuje špatně a logoped pak má o to těžší práci s reedukací.

Jak vypadá stav, kdy je dobré začít s nácvikem?

U dětí, které vyslovují špatně nebo nesprávně několik hlásek, ale řeč je srozumitelná, bývá logopedická péče zahájena kolem pěti let. Logoped posoudí celkový stav řeči – slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, rychlost a plynulost, dále zralost sluchového a zrakového rozlišování a úroveň výslovnosti. Také je velmi důležité, jak je dítě schopné se soustředit a zda je zralé přijmout úkol a dělat ho. Samozřejmě hravou formou.

Jak by měl nácvik vypadat?

Rozhodně by to nemělo být opakování seznamu slov, dítě musí mít pocit smysluplnosti. Opakování slovíček je pro ně nesmysluplné, ale když to samé má na obrázku nebo s hračkami, tak smysl vidí. Ne opakovat slova, ale využít vhodných obrázků ke speciálnímu cvičení. Dále jsou pro rozvoj řeči vhodné básničky, písničky, pohádky, hraní divadla. Rodičům se může zdát tento způsob rozvoje řeči příliš obyčejný – ale povídání a sdílení společných zážitků je tím nejdůležitějším nejen pro rozvoj řeči.

Může rodič coby laik posuzovat kvalitu logopeda?

Logoped by měl být pro rodiče především partnerem, ale zároveň také autoritou. Rodiče by vždy měli mít pocit, že je tam pro ně a snaží se dítěti pomoci. Neměl by se zaměřit jen na navozování hlásek, ale na rozvoj celé komunikace. Rodič by se měl účastnit každého nácviku. Terapie typu – napíšu vám do notýsku, co jsme dělali a vy to budete procvičovat – nefunguje. Těžko se může navodit hláska, natož dobře fixovat. Základem je, že by si rodič před logopedem sám na sobě měl zkusit to, o co se bude s dítětem doma snažit. Někdy je to pro rodiče nepříjemné, ale účelné vždy. Když umí dobře navodit hlásku rodič, tak se to i dítě rychle naučí.

 

Věra Pilná